Málo známé pečeti obyvatel Duchcova ze 17. a 18.století
Pečeť hrála v barokním Duchcově významnou roli - uzavírala tehdejší
dopisy
"posélací listy", dotvrzovala vedle podpisů věrohodnost listin, byla
nástrojem
reprezentace pečetícího. Pečetidlo (ať již v podobě prstenu nebo typáře) si
totiž tenkrát nemohl pořídit každý. Například v roce 1682 pracoval na nějakém
typáři pro duchcovskou městskou
obec "rytec kamenů a znaků" Franz Wenzel Ultsch, duchcovští mlynáři
zas platili
roku 1736 za zhotovení nového cechovního pečetidla. Vedle četných otisků
městských pečetí duchcovských tak nacházíme rovněž řadu pečetí zdejších cechů.
V Duchcově 17. a 18.století se však setkáváme také s pečetěmi
jednotlivců.
Pochopitelně pečetili místní erbovníci, například potomek duchcovského
měšťana Mathiase Czesnara (Zessnera) Georg Ulrich Zessner ze Spitzenbergu
užíval v roce 1677 červenou sekrýtní pečeť s rodovým znakem. Na stejném
dokumentu
z řádového archivu oseckých cisterciáků nacházíme zajímavou, rovněž sekrýtní
pečeť červené barvy, která patřila známému duchcovskému hejtmanu Kilianu
Ernstu Mánesovi (+ 1695). Kromě kapitálních písmen K E M byl na pečeti Mibesův
osobní znak.
Ve štítě tohoto znaku byl pták (s velkou pravděpodobností pelikán) krmící
svá mláďata, v klenotu pak vyrůstající postavička mávající nad hlavou látkou
(praporem?). Pelikán krmící svá mláďata krví byl pokládán v barokní emblematice
za symbol oběti Ježíše Krista. O hejtmanu Mibesovi je známo, že byl bigotní
katolík, který měl velkou zásluhu na pokatoličtění luteránských vsí na
duchcovském
panství (Dlouhá Louka, Mackov, Vilejšov, Český Jiřetín, Fláje). Zdá se proto,
že symbol pelikána pro svůj osobní znak, použitý na pečeti, si mohl vybrat
sám. Pečetili pochopitelně i další obyvatelé Duchcova, např. " Brüdermeister"
duchcovského bratrstva Navštívení Panny Marie Johann Andreas Swoboda užíval
dne 9.VIII. 1783 pečeť, na níž byl znak s kaligrafickými rozvalinami ve štítě
(snad se jednalo o iniciály Swobodova jména) v klenotu pak jakási postavička.
Vedle pečeti J.A.Swobody je přitištěna ještě jedna, která patřila Antonu
Erlerovi, v červeném vosku je vidět pouze štít s propletenými literami AE
a turnýřský helm s přikryvadly. Duchcovská měšťanka Maria Elisabetha Wiedonová
zas ke své zbožné fundaci, jejíž zakládací listina z 21.IX. 1728 se však
dochovala pouze v opise v trhové knize duchcovské, vedené od roku 1719, nechala
rovněž přistisknout svou pečeť "und mein Petschaft beygedruckt...",
jaké
znamení však na této pečeti bylo, nevíme. Své pečeti měli i duchcovští faráři.
Zdejší děkan Johann Peter Walter otiskl na dokument z 23.IX. 1751 pečeť, na
níž byla v kapitále písmena IPW a znak s květinou se stonkem a pěti okvětními
lístky, v klenotu na turnýřském helmu se znamení opakovalo, jen okvětních
lístků již nebylo pět, ale šest.
Mgr. Jiří Wolf
Muzeum města Duchcova
Významný báňský odborník a pedagog
V urnovém háji na duchcovském hřbitově zaujme zajímavě řešený pomníček, označený jménem Dr. Ing. Otto Himmel. Také tento hrob máme zařazen v seznamu památných hrobů, které chráníme.
Kdo byl prof. Dr. Ing. Otto Himmel? Narodil se dne 1. července 1872 v Opavě, kde absolvoval tamní německé gymnázium. Po maturitě absolvoval Hornickou akademii v Leobenu a v roce 1895 si našel práci na severu Čech v rámci tehdejší Mostecké uhelné společnosti. Před 110 lety - roku 1897 - se stal profesorem německé odborné Horní školy v Duchcově, kde působil celkem šestatřicet let, po odchodu prof. Ullricha v roce 1923 celé další desetiletí i jako její ředitel. Dále studoval na pražské německé Technice, kde prohloubil své znalosti geodézie a civilní geometrie. Postupem času byl uznáván jako jeden z předních báňských odborníků. Kromě jiného byl dlouhá léta redaktorem odborného časopisu „Schlägel und Eisen“, vydával i vlastní odborné studie. V roce 1933 vážně onemocněl a byl nucen odejít na odpočinek. Zemřel v Duchcově před sedmdesáti lety, dne 18. dubna 1937.
Dodejme jen, že německá Horní škola byla otevřena dne 6. prosince 1868 v Chabařovicích, v jejichž blízkosti byla v prvopočátcích revíru nejintenzivnější důlní činnost. Založena byla z podnětu c. k. ministerstva orby a podpořena usnesením Shromáždění těžařstva v Chomutově a v Lokti s tím, že bude každé čtyři roky přemísťována do jiného města v severočeském a sokolovském revíru. Škola, jejímž prvním ředitelem byl c. k. horní rada Josef Neuber, vychovávala zejména důlní dozorce a měřiče. V historii hnědouhelného dolování sehrála velmi významnou roli zejména v Duchcově, kam byla přemístěna po šesti letech. Vyučování bylo zahájeno dne 9. února 1875 a škola zde zůstala již natrvalo. První budovu na Mosteckém předměstí (dnes ul. P. Bezruče) získala od báňského podnikatele K. Webera, sousední rohová budova s věží byla přistavěna v roce 1902. Po vzniku Československé republiky byla v Duchcově založena zásluhou poslance Václava Draxla a dne 1. prosince 1919 otevřena i česká odborná horní škola, která v našem městě dodnes působí jako Střední průmyslová škola. Podrobné sepsání téměř stočtyřicetileté existence odborného hornického školství je jedním z důležitých úkolů, kterého se musíme zhostit.
Pavel KOUKAL
foto:archív p.Koukala (hor.škola)
Rodí se hudební skladatel z Duchcova
O významných duchcovských rodácích v Duchcovských novinách píšeme většinou v minulém čase a většinou začínáme otázkou „Kdo byl…?“ Zejména v oblasti kultury se však poslední dobou velmi významně uplatňuje řada našich nejmladších rodáků, z nichž vedle skvělého zpěváka Kamila Střihavky (1975), velmi úspěšných akad. malířů Martina Velíška (1963) i Michala Pěchoučka (1973), sklářského výtvarníka akad. malíře Pavla Kopřivy (1968), nespoutaného básníka Patrika Linharta (1974) či v USA žijící fotografky Jany Lucas (1970) máme již také mladého, úspěšně se prosazujícího hudebního skladatele.
Duchcovský rodák Jan Trojan (2. 10. 1982) je absolventem duchcovského gymnázia (1998) a konzervatoře v Teplicích (2004), kde byl žákem prof. Václava Bůžka v oboru kompozice a nějaký čas vedl studentský orchestr. V současné době stále ještě studuje v kompoziční třídě prof. Milana Slavického na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho talent se úspěšně projevuje již od roku 2000, kdy získal v soutěži Generace 3. místo za oktet „Doby zla“; v téže soutěži získal loni již 2. cenu za skladbu „Pláčem“. Jako finalista se rovněž prosadil v soutěži Musica Nova. Velmi úspěšně vkročil i do letošního roku, kdy posluchači Českého rozhasu - Vltava zaznamenali dne 27. 1. 2007 premiéru jeho elektroakustické kompozice „Perla“. Dne 10. 3. 2007 měl v sále Bohuslava Martinů v pražském Lichtensteinském paláci premiéru orchestrální skladby „Sny“ v podání Plzeňské filharmonie.
Podstatná je ovšem skutečnost, že skladba je věnována nejen rodičům, ale i městu Duchcovu, k němuž autor vyjadřuje velmi vřelý vztah: „V našich očích to byla Stínadla. / Od duchcovské Barbory, přes staré město, po výsypku. / Zbláznění do foglarovských uliček a příběhů ze Země nikoho. / Přisvojili jsme si město a hráli si na Velké Vonty. // Ještě dnes se mi o tom snívá. // O večerní mlze v šerosvitu přikrášlené nočními lampami / a o haldách suchého písku a popílku / který připomínal krajinu na Měsíci. / O našich duchcovských Stínadlech.“
„Mé kompozice zahrnují tvorbu komorní, orchestrální, sborovou, instruktivní a pro sólové nástroje. Jsem v úzké spolupráci s výtečnými interprety jako jsou např. Jan Thuri, Veronika Böhmová či Lukáš Sommer. Mé skladby již zazněly v podání souborů Thuri Enseble, Agon Orchestra, orchestru Konzervatoře v Teplicích i Severočeské filharmonie,“ říká o sobě Jan Trojan na svých internetových stránkách. Nahrávka skladby „Pláčem“ vyšla v edici Konzervatoře v Českých Budějovicích. Pavel KOUKAL
NeFoto Štěpána Bartoše
Humoristické kresby Františka Kratochvíla ve výstavní „minigalerii“ pizzerie Permoník v Husově ulici na nějaký čas vystřídala výstava 36 fotografií Štěpána Bartoše. Teplický fotograf, v poslední době známý i jako portrétista modelek, se představuje ukázkami z deseti fotografických cyklů, jejichž názvy jsou natolik výmluvné, aby vás přilákaly do výstavní síně – Stromy, Architektura, Potoky, řeky, rybníky, Květy a plody, Zvířata, Western, Neportréty, Děti v akci a Tuláci, vagabundi a bezdomáci. Výstava potrvá do konce dubna. (pak)
Divadlo M zaujalo návštěvníky veletrhu
Na nedávném veletrhu cestovního ruchu Hollyday world, který se tradičně koná na pražském Výstavišti v Holešovicích, návštěvníky velice zaujalo účinkování protagonistů duchcovského Divadla M, manželů Milana a Marie Petrovských. Slavný Giacomo Casanova spolu s hraběnkou z Valdštejna však, jak by se očekávalo, nereprezentoval duchcovský zámek, ale byli na návštěvě zámku Červený Hrádek u Jirkova. Duchcovské souvislosti jsou však i za této eventuality dosti podstatné, protože si je pozvala Hana Procházková (Kocumová - Elmanová), kterou známe jako učitelku základní školy a vedoucí odboru školství na jirkovské radnici. Dnes řídí jirkovskou kulturu a díky svým organizačním schopnostem pozvedla zámek Červený Hrádek z hlediska propagace a prezentace města i zámku, náplně expozic, dvou restauračních zařízení, svateb i kulturních akcí na mnohem vyšší úroveň. Na veletrhu se její stánek ve velice silné konkurenci umístil na 4. místě. Mezi námi, můžeme jim jen tiše závidět!
Pavel KOUKAL
