Letos se účastníci mezinárodního ekologicko-výtvarného sympózia „Vznášení nad krajinou“ vznášeli na přelomu září a října nad Duchcovem, Mostem, Ústí nad Labem a na závěr nad Krušnými horami. Zahájení proběhlo 23. září v Městském informačním centru otevřením dokumentární výstavy z předcházejících ročníků sympózia. Následovala vernisáž autorské výstavy Pavla Koukala o zakladateli české krušnohorské turistiky a chaty na Bouřňáku Karlu Límovi. Osobností učitele duchcovského gymnázia se Koukal zabývá již 30 let a nashromáždil z rozsáhlé Límovy činnosti pozoruhodný odkaz i pro vyzdvižení přírodních krás a jedinečnosti Krušných hor. Vernisáž obohatil vtipným a jiskřivým vystoupením, často „na tělo“ Duchcovákům, písničkář Jaroslav Urbánek. Po přemístění ke vchodu do kostela Nanebevzetí Panny Marie následovala prezentace obrazu Vladomíra Čecha „Narození Ježíše“. Rozměrné plátno sice okamžik viselo, ale lanka nevydržela..Obraz v plné kráse již druhý den mohli návštěvníci obdivovat v zpřístupněném kostele do konce září. V Závodním klubu Dolu Bílina byl večer promítnut za účasti producentky Jarmily Polákové dokumentární film Břetislava Rychlíka Kamenolom Boží (jeden rok v severních Čechách). Originální formou s uměleckým přesahem zachycuje vztah několika místních obyvatel různého věku, profesí a životních osudů ke svému regionu.
30. září si příznivci sympózia mohli v Mostě vyslechnout výklad o historii děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie a dokumentárním filmem si znovu připomenout legendární přesun kostela přesně před 30 lety. Zcela mimořádnou atmosféru pak měl následující koncert šesti mladých skladatelů ze třídy profesora teplické konzervatoře Mgr. Václava Bůžka. Skladby Krušné hory, Zatopené doly,Ropáci, …“ již za sedm dnů sešlu na zemi déšť…“ a Intimní příroda zahráli jejich spolužáci pod vedením Lukáše Vytlačila a posluchače zcela uchvátily. Překvapily lyričnost až snová harmonie, i když nechybělo „zapálení“ pro věc, gradace a hledání nových hudebních forem.
Vyvrcholení sympózia se konalo následující den v sále kinokavárny Silencio v Ústí nad Labem při besedě na téma „Krušné hory a jejich fenomén“. V úvodu představil Dr. Roland Ladwig z Montanregion Erzgebirge ve Freibergu projekt zařadit Krušné hory do světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Ostatní odborníci se ve svých příspěvcích shodli na tom, že také česká strana Krušných hor má své přednosti a unikáty, které nemají v Evropě obdoby. Pro českou i německou stranu je pak důležitá přeshraniční spolupráce. Česká strana je v přípravě pozadu a je tedy nutné tento projekt prosazovat na všech úrovních společnosti, včetně vlády i v zahraničí. Na závěr se vyjelo na chráněnou Černou louku do Krušných hor, kde odborný průvodce Miroslav Kořen z odboru životního prostředí Krajského úřadu názorně ukázal napravování nehodných úprav koryta Černého potoka z minulosti. Silný a nečekaně studený vítr urychloval výšlap podél už přirozeně se klikatícího a rozvolněného potoka.
Na sympóziu převzal cenu „ptáčka ledňáčka“ ,výrobek duchcovské porcelánky, RNDr. Miroslav Patrik z Dětí Země za dlouholetou ochranu severočeské krajiny a zejména Českého středohoří a byla vydána bibliofilie „ Skřítci a démoni Krušných hor“ od Jiřího Wolfa z Městského muzea v Duchcově.
Sympózium podpořily Česko-německý fond budoucnosti, Porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia, Severočeské doly a. s. Chomutov a město Duchcov. Děkujeme i za půjčení dataprojektoru Městským úřadem a za asistenční pomoc při promítání tajemnici Renatě Kounovské a sekretářce Haně Mudrové.
Mgr. Věra Bartošková
organizátor sympózia
Brožurka „Skřítci a démoni Krušných hor“ podává populární formou na základě latinských rukopisů z 18. století i německých národopisných článků z 19. a počátku 20. století přehled místních nadpřirozených bytostí v jejichž existenci věřili dávní obyvatelé Krušných hor a podhůří.
Talentovaný muzikant
Dne 11. listopadu 1905 se narodil v rodině zasloužilého menšinového učitele, dlouhá léta působícího ve Světci, Antonín Gruncl. Neobyčejně talentovaný mladý muž se stal rovněž učitelem – začínal na české škole v Hostomicích, odkud přešel do Ledvic. Kulturní rozhled a výrazné umělecké sklony jen nejprve přivedly do skupiny hostomických divadelních ochotníků, mezi nimiž nechyběl Oldřich Hoblík, výtvarník Jan Podracký, ani hostující student z Prahy, pozdější významný český divadelní režisér Ota Ornest. V květnu 1935 připravili premiéru hry Voskovce a Wericha Kat a blázen, v dubnu 1936 Baladu z hadrů a v září 1937 Rub a líc. Antonín Gruncl byl velkým ctitelem Jaroslava Ježka a sám se uplatnil jako vynikající hudebník a komponista, zejména na inscenaci Balady z hadrů, kterou doplnil i vlastními skladbami.
Po okupaci severočeského pohraničí odešel do Radovesic u Libochovic a v březnu 1939 nastoupil v Křesíně. V Roudnici nad Labem a Libochovicích spolupracoval opět s mladými divadelníky a znovu se uplatnil jako dirigent jazzového orchestru i hudební skladatel. Nevzdal se svých svobodomyslných názorů a při první příležitosti se zapojil do odbojové činnosti proti německým okupantům. Byl příslušníkem rozsáhlé libochovické ilegální skupiny, navazující na celostátní „Obranu národa“, z níž tři desítky členů zaplatily svými životy. Učitel Antonín Gruncl byl dne 11. dubna 1942 odveden gestapem z křesínské školy přímo uprostřed vyučování. Po deseti týdnech, dne 1. července 1942, byl spolu s mnoha dalšími vlastenci popraven na střelnici gestapa v Praze – Kobylisích.
Foto 1
Pavel KOUKAL
Kdo byl Martin Wagner?
Dalším z významných výročí letošního roku je 150. výročí narození hornického předáka Martina Wagnera, který se zařadil i mezi významné osobnosti v historii města Duchcova. Narodil se dne 11. listopadu 1855 v Březových Horách u Příbrami a již jako jedenáctiletý chlapec byl zaměstnán v příbramských rudných dolech. Vzdělání mu pochopitelně chybělo, ale ve dvaadvaceti letech se stal členem Čtenářské besedy v Nýřanech, kde objevil knížky i časopisy. Krátce poté přišel na sever Čech a spolu s Františkem Chourou a dalšími se zúčastnil první Všeobecné hornické stávky v roce 1882. Zatčení unikl kuriózním způsobem, když si jej četníci spletli s jeho jmenovcem Františkem Vágnerem.
Na veřejnosti se pak objevil až po osmi letech, kdy psal ze Zabrušan do „Nového Věku svobody“ kritické články o poměrech v okolních šachtách. Spoluorganizoval první májovou oslavu v Duchcově a dne 29. června 1890 obnovoval duchcovský Odborný hornický spolek. Oficiálně byl jeho druhým jednatelem, ale ve skutečnosti byl jeho vůdčí osobností. V prosinci 1890 se zúčastnil jednání prvního hornického a hutnického sjezdu ve Vídni. Velmi aktivně se zapojil do diskuze a na jeho návrh bylo zvoleno dvanáctičlenné „tiskové komité“, zajišťující pak vydání prvního odborného hornického časopisu „Na zdar“. Dalšího hornicko-hutnického kongresu se zúčastnil v říjnu 1891, kde podal podrobnou zprávu o situaci na severu Čech. Na prosincovém sjezdu sociální demokracie byl jako jediný Severočech zvolen do předsednictva této strany.
V tuto dobu měl již Odborný hornicko-hutnický spolek v Duchcově neuvěřitelných 1086 členů a Martin Wagner se rozhodl využít jej jako základnu pro budoucí hornické odborové hnutí. Na 5. a 6. 5. 1892 svolal do Duchcova schůzi, na níž se jednalo o vypracování stanov pro Odborný hornicko-hutnický spolek s celostátní působností. V tu dobu se již ovšem důlní podnikatelé začali Wagnera velmi obávat; aby omezili jeho vliv, propustili jej z práce a dohodli se, že nebude nikde přijat. Poté, co proti němu inscenovali „loupežné“ přepadení, odešel na čas do Mladotic u Plas, kde pracoval na zakládání nového dolu. Po návratu se musel vzdát aktivní práce ve spolku, aby neohrozil jeho další existenci. Přesto během hornické stávky v červnu 1893 agitoval na celém severu. Také z posledního místa na dole Alžběta ve Starých Verneřicích byl po zákroku rakouských úřadů propuštěn. Brzy poté, na podzim 1894, odešel za Petrem Cingrem na Ostravsko.
Tam v lednu 1895 převzal redakci Odborných listů a stal se předsedou nejvýznamnějšího Odborného hornického spolku Prokop. Později redigoval ještě časopis Spravedlnost. Pracoval v hornických odborech, angažoval se i v družstevním hnutí. Zemřel v Ostravě dne 15. 3. 1934. Záslužné dílo muže, který „obětoval celý svůj život nezištně a poctivě pro dělný lid, jeho zájmy a lepší jeho život“ ocenily nekrology ve většině dělnických časopisů.
Foto 1
Pavel KOUKAL
