Prázdninová výročí

Jelikož Duchcovské noviny o prázdninách vycházejí v podobě dvojčísla, připomeňme si dvě výročí z letních měsíců. Dne 16. července 1885 se narodila v Domaslavicích ve strážním domku železniční tratě na Moldavu Anna Vlčková, o tři dny později pokřtěná v kostele sv. Kateřiny na náměstí v Oseku. Její otec Václav Vlček byl obyčejným hlídačem na této železniční trati, ale díky zámožné tetě mohla studovat na pařížské Sorboně; jinak by se v roce 1906 neseznámila se studentem Edvardem Benešem, který ji začal oslovovat jménem Hana. Po třech letech spolu uzavřeli sňatek. Od perzekuce za 1. světové války s ním sdílela dobré i zlé a jejich vztah byl tak silný, že svým způsobem dotvářela Benešovu osobnost. Nebyla jen ženou prezidenta, ale aktivně se podílela na veškerém dění. Svého muže přežila o šestadvacet let – zemřela v Praze dne 4. prosince 1974.

V souvislosti s odhalením Benešova pomníku na Loretánském náměstí v Praze byla dne 16. května 2005 slavnostně odhalena i pamětní deska Hany Benešové na protějším domě, kde bydlela od roku 1948 až do své smrti. Pamětní desku s realistickým portrétem „první dámy“ naší demokratické republiky vytvořil akademický sochař Zdeněk Preclík a odhalila ji choť současného prezidenta, paní Livia Klausová. Kytice růží v rohu pamětní desky je inspirována květinami, které zanechávali na schůdkách tohoto domu neznámí lidé, kteří tak vyjadřovali paní Haně Benešové solidaritu a lásku. Na počest paní Hany Benešové se 11. 6. 2005 konal již po patnácté sokolský turistický pochod s pietním aktem u jejího rodného domku.

Dne 16. srpna uplyne pětapadesát let od úmrtí Antonína Sochora, hrdiny druhé světové války a čestného občana města Duchcova. I když toho dne bude Sochorův pomník v areálu základní školy opět ozdoben květy, slavnostní pietní akt k uctění jeho památky byl v letošním roce již uspořádán jako jedna z nejvýznamnějších akcí k 60. výročí osvobození. Město Duchcov i základní škola, v jejíž aule byla instalována nová pamětní síň Antonína Sochora, si jeho památky neobyčejně váží a příkladu hrdiny využívá pro budoucnost.                                                   Pavel KOUKAL

 

 

 

 

Kdo byl Antonín Vančura?

Zchudlý příslušník starého zemanského rodu Vančurů z Řehnic, potomek českých bratří, otec významného českého spisovatele Jiřího Mahena. Pozoruhodný rázovitý a svobodomyslný člověk působil v letech 1912 až 1925 jako  kazatel Jednoty bratrské (ochranovské) v Duchcově.

Narodil se dne 12. září 1849 v Čáslavi a vyučil se pekařem. Mnoho let působil v Dubé na Českolipsku, kde provozoval pekařskou živnost a zároveň věrně sloužil své církvi. Početná rodina s deseti dětmi trpěla neustálou bídou; nejstarší Antonín (Jiří Mahen) nemohl na studiích očekávat téměř žádnou podporu a později svou rodinu sám podporoval. Zatímco Mahen navazoval na Duchcovsku kontakty s příznivci anarchistického hnutí, jeho otec havířům kázal slovo Boží. Od září 1907 zajížděl do Duchcova každé dva týdny, v prosinci 1912 se i s rodinou přestěhoval do Duchcova natrvalo. Jeho bratr František Vančura byl kazatelem Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi.

Skromný byt Vančurových na Teplické ul. č. 63 popisuje ve svém zápisníku po první návštěvě dne 31. 10. 1914 stručně, ale výstižně mladý učitel František Rajtr: „Dojem u Vančurů –´světská´ chudá domácnost – nezbytný Fric. Malá sestřička Mahenova má radost, že ´pan učitel vypadá jako náš Tóňa´. Na stěně Tóňův portrét.“ Paní Karla Mahenová mi dala v 70. letech vysvětlení k příliš strohému záznamu: Fric byl Mahenův bratr Bedřich; brzy po vypuknutí první světové války narukoval a v devatenácti letech padl 20. června 1916 na ruské frontě. Malá sestřička, tehdy sedmiletá Berta, v tu dobu ještě žila v Brně. U paní Mahenové jsem mohl obdivovat také skvělý portrét studenta Jiřího Mahena od Vratislava Nechleby, který kdysi visíval v Duchcově u Vančurů. V rodinné kronice, kterou Antonín Vančura pečlivě psal také v Duchcově, se hovoří i o dalších Mahenových sourozencích. Pavel Vančura, který patřil k jeho nejmilejším bratrům, začínal jako obchodní příručí v duchcovském železářství Banko. Pro svoji odbojovou činnost proti nacistům byl popraven v Mnichově dne 22. října 1943.

Jednota bratrská našla u duchcovských havířů velkou odezvu a charizmatický kazatel zde měl úspěch. Pilně zajížděl i do Ledvic, Břežánek a dokonce i do Kopist, kde patřil k jeho příznivcům představitel národně socialistických horníků Josef Lanc. V Duchcově měl po vzniku republiky novou modlitebnu v dnešní ulici Družby č. 36, kam se s rodinou přestěhoval. Po vzniku českého státního reformního reálného gymnázia vyučoval Antonín Vančura v letech 1919-25 náboženství na tomto ústavu.  O prázdninách trávil svůj čas v německém Herrenhutu čili Ochranově, kde měli i čeští bratři již od 17. století své tradiční zázemí. Zemřel tam před osmdesáti lety – dne  18. 7. 1925 a v sousedství mnohých významných osobností je též  pohřben.

Pavel KOUKAL