Město Duchcov - Oficiální internetové stránky      

Jan Bedřich z Valdštejna (1642-1694) - nar. jako syn Maxmiliána z Valdštejna a Polyxeny Lobkovicové, roz. z Talmberka. Jako člen"valdštejnské dvorské dynastie"(P.Maťa) a synovec pražského kardinála Harracha nastoupil oslnivou církevní kariéru. Po studiích u pražských jezuitů a v Římě byl r. 1665 vysvěcen na kněze. Od r. 1668 byl velmistrem řádu křížovníků s červenou hvězdou, téhož roku se stal biskupem královehradeckým. V r. 1676 nastoupil na pražský arcibiskupský stolec. Duchcov, na němž často pobýval učinil významným kulturním centrem barokních Čech. Založil proslulou valdštejnskou knihovnu, do které vplynula část bibliotéky barokního dějepisce Tomáše Pešiny z Čechorodu. Přátelsky se stýkal s B. Balbínem  a dopisoval si s Athanasiem Kircherem nejvšestrannějším vědcem 17. st.     

František Heilmann (1733-1799) náboženský spisovatel, překladatel do češtiny. Narodil  se v Duchcově jako syn lékárníka z duchcovského špitálu. V roce 1749 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova v Praze, noviciát absolvoval v Brně, následně pobýval v collegiu v Uherském Hradišti, v letech 1753-1755 studoval filosofii v Olomouci. Po studiích začal vyučovat na gymnásiích v Brně a v Praze. V roce 1765 byl vysvěcen na kněze a začal kázat v Betlémské kapli, zasvěcené sv. Neviňátkům a v letech 1766-1773 u kostela sv. Václava, je autorem dvou českých kázání ke cti sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého a několika překladových děl z francouzštiny a němčiny (Reguis a J.G. Holland) zemřel v Praze.

Giacomo Girolamo Casanova, rytíř deSeingalt (1725-1798) - osvícenský intelektuál, literát, filozof, teolog, diplomat i dobrodruh. Muž velkého světa, který proslul svým dobrodružným útěkem z benátského vezení tzv. Olověných komor. Casanova procestoval Evropu, působil na královských dvorech, věnoval se politice, vědám i ženám. Sklonek svého života trávil jako knihovník na zámku v Duchcově. Přestože toto období nepatřilo k jeho nejšťastnějším okamžikům života, svou literární činností se zde natrvalo zapsal do dějin evropské kultury 18. st. Mimo jiné je autorem rozsáhlých pamětí, které jsou mimořádně hodnotným pramenem zachycujícím svět osvícenského vzdělance druhé poloviny 18. st. a jeho cesty napříč Evropským kontinentem. Osobnost Casanovy do Duchcova láká nejen laické návštěvníky, ale také řadu historiků a casanovistů.  

František de Paula Adam z Valdštejna (1759-1823) - narodil v Duchcově, byl maltézským rytířem a vojákem, bojoval ve válkách s Turky, revoluční Francií  a Napoleonem. Ovšem jedna dobová litografie jej zobrazuje jako učence obklopeného knihami, což se shoduje s charakteristikou, známou díky zápiskům duchcovského děkana P.Stowassera. Podle něj byl  František de Paula Adam slavným znalcem botanické vědy a dalších umění a členem různých učených společností.  Předmětem jeho odborného zájmu byly zejména rostliny. S uherským botanikem Kitaibelem vydal mezi léty 1802-1812  práci „Descriptiones et icones plantarum rariarum Hungariae“, zůstalo po něm 19 herbářů, dnes uložených v Národním muzeu. Zasloužil se rovněž o rozvoj zámeckého muzea a o proměnu francouzské zahrady v anglický park.

Hynek Holub (1855-1944) nar. v Možděnicích u Hlinska v chudé tkalcovské rodině. Vyučený krejčí, který v mládí procestoval Evropu a seznámil se s revolučními myšlenkami, které celý život z pozic anarchistického hnutí šířil. Svým pojetím se přibližoval Kropotkinovu anarchokomunismu. Působil v Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem a Duchcově. Vydával a redigoval časopis Omladina. Vyznamenal se jako bojovník za české menšinové školství, v roce 1897 organizoval stávku českých školáků. Aktivně se podílel na událostech roku 1918. 

Bernhard Marr (1856-1944) - nar. na Slovensku ve Velkých Šuranech, v Duchcově působil jako majitel slévárny kovů. Marr sice nedosáhl univerzitního vzdělání, ale svým všestranným založením byl skutečným polyhistorem. Nejvýznačnější byl jeho přínos světové casanovistice. Svědčí o tom litografické kopie Casanovovy pozůstalosti, monotematická, několikasetsvazková knihovna zaměřená na Casanovu a hlavně hlavně korespondence s předními evropskými znalci a historiky (Egmont Colerus, Ch. Samaran). Ve svých rukopisných sbornících se Marr intenzivně věnoval studiu lokálních dějin. 

Hermína Davidová-Mayová (1891-1986) - první žena archeolog v Českých zemích, nar. ve smíšeném česko-německém manželství. Studovala na německé univerzitě v Černovicích na Bukovině, později na německé části pražské univerzity, od r. 1920 pak ve vídni. V Duchcově působila jako učitelka na měšťanských školách a na gymnáziu. Zároveň rozvíjela odbornou činnost v Duchcovském muzeu, kde společně s dr. Glottem prováděla archeologický výzkum. Výsledky svého bádání publikovala v regionálním časopise Sudeta. V duchcovském muzeu působila i po druhé sv. válce.

Josef Vogel (1870-1896) Vogel studoval v Teplicích na odborné keramické škole, poté se stal návrhářem v keramičce bratří Pollaků, kromě řady kreseb je autorem oltářního obrazu ze zaniklého kostela v Ledvicích. Zemřel na tuberkulózu, jeho pozůstalost získalo od umělcovy matky, která svého syna přežila o několik desetiletí, duchcovské muzeum.

Hans Knirsch (1877-1933) narozen v Třebařově, německý politik, začínající svou dráhu na sklonku 19. st. jako přívrženec velkoněmeckého Schornererova hnutí, v období meziválečného Československa působil jako představitel nestátotvorné Německé nacionálně socialistické strany dělnické, za kterou byl zvolen jako poslanec Národního shromáždění. V Duchcově vydával časopis Der Tag. Pod vlivem svého politického neúspěchu a ztráty vůdčí pozice ve stranickém životě v roce 1933 spáchal sebevraždu.

Herrmann Zettlitzer (1901-1957) - Duchcovský rodák, absolvent místní měšťanské školy, později studoval na Státní odborné škole keramické v Teplicích, kde se rozhodl pro studia sochařství, které absolvoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl jedním z jeho učitelů Josef Mařatka. V letech 1920-26 studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Josefa Mullnera. Byl ovlivněn gotickým sochařstvím i dílem Augusta Rodina. V roce 1930 se vrací do Duchcova, zde vytvořil busty Bedřicha Smetany a Ludwiga van Beethovena, odhalené v r. 1932. V letech 1937-43 působí v Berlíně, poté se opět vrací do rodného Duchcova, při náletu je zničen jeho ateliér a Zettlitzer se vrací do rodného Duchcova. Zde byl odveden do německé armády a na východní frontě upadl do sovětského zajetí, ze kterého se mu podařilo uprchnout do Německa, kde zůstal po válce žít.

Vítězslav Tichý (1904-1962) Narodil se v Duchcově. Od roku 1914 studoval na reálce v Duchcově, zde také v roce 1922 odmaturoval. Následně byl zapsán na FFUK v Praze, kde studoval slovanskou a germánskou filologii. Jeho učitelem zde byl např. Otokar Fischer. V roce 1926 ukončil úspěšně svá studia a začal vyučovat jako středoškolský (nejprve suplující) profesor na obchodní akademii ve Slaném, o tři roky později se stal definitivním profesorem. V roce 1933 byl promován doktorem filosofie. Od roku 1936 působil v Praze jako „státní profesor průmyslových škol“. Podílel se na vydání řady učebnic, i na studiích, týkajících se význačných postav české literatury (např. Hálkovská monografie z roku 1944) Literární archiv PNP vlastní z Tichého pozůstalosti pouze jeden díl jeho práce o J. Vrchlickém. V Duchcově je však Tichý znám především jako autor knihy „Casanova v Čechách“ z roku 1958.

Antonín Sochor (1914-1950), nar. v Lobernu ve Vestfálsku, dětství strávil v Duchcově. Za druhé světové války proslul svou bojovou činností v řadách československého vojsku na východní frontě, počínaje bitvou u Sokolova. Za své vynikající výsledky byl oceněn Zlatou hvězdou Hrdiny SSSR. Při bojích na Dukle byl Sochor vážně zraněn. Po válce mu byl udělen titul čestného občana města Duchcova. Působil dále v čsl. armádě, mimo jiné se podílel na výcviku speciálních jednotek Hagana izraelské armády. Zemřel v r. 1950 na následky autonehody, která je vyšetřována jako inscenovaná.

Franz Xaver Reidl (1845-1921) Narodil se v Duchcově. Studoval u mosteckých piaristů a také v Praze. Poté zřídil a vedl koloniální obchod na Vavřineckém plácku. Ve svých 28 letech se stal členem městského zastupitelstva v Duchcově a přímo zástupcem zdejšího starosty. V letech 1900-1905 byl duchcovským starostou. Jeho zájem se však záhy obracel také k minulosti rodného města a vyústil jednak do sepsání „Příspěvku k dějinám Duchcova“, vydaného v roce 1886 a také do založení duchcovského muzea. Reidl byl však také objevitelem jednoho velice významného pramene k duchcovským dějinám - městské knihy duchcovské vedené od roku 1389 (kterou později vydal K. Kochmann). Velice zajímavé jsou také jeho rukopisné články (např. k dějinám Havířské ulice). F. X. Reidl zemřel v Duchcově.